Nevím, čím to je, že mám občas zajímavé sny. Ve Verichově povídce, tam byl jeden, který je měl po kmínce, ale tu já nepiji.
Zkrátka jsem se zase ocitnul v podsvětí.
Tentokrát tam byla tma, která se dala krájet. Jen v dáli bylo něco, co vypadalo jako světýlko ve velikosti zlaté mušky. Kolem mne bylo slyšet tisíce se šourajících nohou. Já přemýšlím, kterým směrem se mám vydat a tu slyším hlas jistého přítele, který mi říká ,,pojď za mnou, já cestu najdu“.
A tak jsem na něj dal a šoural se za ním. Trvalo to celou věčnost. Občas jsme dospěli do místa, kde bylo vidět. Ale ukázalo se, že je to křižovatka. Na ní byly místo dveří klapky, které se po doteku otevřely. Bylo jich tam vždy v kruhu několik a bylo nutné si vybrat. Jakmile jsme prošli, tak se klapka uzavřela a opět byla tma jako v pytli.
Ale nakonec jsme se přeci jen došourali do jakési místnosti, kde bylo světlo. Rozhlížím se kolem a zjišťuji, že nás tak bylo asi šest. Ukázalo se, že to byli samí vysoce inteligentní lidé, tedy kromě mně, protože já se tam došoural jen díky inteligenci svého přítele.
Kromě lidí tam byl ještě někdo, koho jsem nedokázal zařadit. Byl tu buď anděl, nebo Ježíš Kristus, zkrátka nevím.
Tam jsme měli za úkol splnit zvláštní úkol. Před každým z nás byly zlaté drátky. Byly tam vždy čtyři sloupce a v každém šest drátků. Našim úkolem bylo ty drátky propojit a to tak, aby tvořily jeden drátek. V každém sloupci jeden propojit s drátkem v jiném sloupci. Vypadá to jednoduše, ale je to šest na čtvrtou možností. Ale jen jedna byla ta správná, jinak se šlo šourat.
Všichni ti pánové kolem mě, včetně mého přítele, se do toho s vervou obuli.
Ale já jim říkám, pánové tady je lidská moudrost k ničemu. Musí to byt propojené tak, jak to chtějí Ti nahoře.
Ale pánové na mně nedali a tak jeden po druhém zmizeli. Já si založil ruce křížem do podpaží a čekám. A ten nadčlověk se na mně dívá s takovou něhou v očích a nakonec mi ty drátky propojil.
Tím se otevřela taková dvířka a tam byly tři vrstvy, mně to připadalo, že jsou z popela, ale v každé té vrstvě bylo několik vrstev. Nyní bylo nutno z každé odebrat jisté množství. To se mi zdálo jednoduché, a tak jsem vzal takovou malou lopatku a něco odebral. Udělal jsem z toho takové schůdky zprava do leva.
A nyní jsem čekal, co se stane. Co si myslíte, jak jsem dopad. Já to nevím, protože jsem se v tu chvíli probudil.