Toto je námět, který mi nedá spát, protože popravdě něco o tom napsat, je jako dráždit jedovatého hada bosou nohou. Ale je to součást znamení, o kterém hovořil náš Pán Ježíš. Navíc vědět, nebo nevědět, kdo tím otrokem je, se rovná životu, nebo smrti.
Trochu to vezmu ze širšího pohledu, nebo trochu z větší dálky, abych mohl, pokud to bude zapotřebí uskočit.
Vraťme se do I. století. Ježíš tam svým učedníkům vyprávěl mnohá podobenství, ze kterých moc moudří nebyli. Ale vše poctivě zapsali do Bible a to je dobře, protože bez toho by se v tom nikdo nevyznal.
Pak Ježíš, jako budoucí král, odcestoval do vzdálené země, aby si zabezpečil královskou autoritu.
Jak daleko je ta duchovní říše, tak to doopravdy netuším. Asi někde mimo náš vesmír.
Za devatenáct století se vrátil sem na zem s titulem „Král všech živých i mrtvých“, který mu podepsal sám Bůh Jehova.
Jen si to zkuste představit, jak se to všechno změnilo, akorát ty lidské vlastnosti, tedy ty špatné, tu zůstaly a také jejich pěstitel Satan. Kdysi se takový stav nalézal jen v Sodomě, ale nyní je všude.
To se stalo na počátku dvacátého století. Ježíš navštívil nejdříve ty, kterým nechal pět hřiven. To byla katolická a pravoslavná církev. Nabídl jim, že je ustanoví nad svým majetkem a že se mají stát služebníky, kteří se budou starat o jeho ovce. Ani se nestačil pořádně rozhlédnout a už byl venku, za zabouchnutými dveřmi i s tím svým Jehovou.
Pak navštívil ty, kteří dostali hřivny tři, to jsou protestantské církve a už letěl.
Pak si vzpomněl na toho lumpa, kterému svěřil hřivnu jednu. A také žasl, protože ten darebák, když zjistil, že Pán se vrátil, tak rychle vykopal tu hřivnu, tedy Bibli vyhrabal z knihovny, oprášil ji a začal si v ní horlivě číst. Pán jej chvíli pozoruje a vidí, že je zahalen jakým si černým stínem. Mezi námi, byl to stín Satana, který se nad ním nakláněl, který také žasl, a aby viděl, do čeho se jeho dobrý kamarád pustil.
Byl to pastor Russel a jeho studijní skupinka.
Ježíš si v duchu říká, a proč ne, ten jediný se mně bojí a má k Bibli úctu. V podstatě jedná, jako ten správce z mého znázornění, kterého chtěl jeho pán vyhodit z práce, protože si žil rozmařile.
A tak jej k údivu všech jmenoval do úřadu věrného a rozvážného otroka.
Ježíš si řekl, času mám dost a tak je postupně převychovám.
Pastor Russel, byl z rodiny Svobodných zednářů a inklinoval k iluminátům, stačí se podívat na jeho náhrobek. Je tam pyramida. Navíc to byl velký diktátor, ale jinak vlídný a laskavý člověk, kterého měli všichni rádi. Ale není důležité, čím člověk je, ale zdali se nechá Bohem tvarovat a měnit se.
A začala přetahovaná.
Ježíš se snažil působit na to dobro, které v lidech ještě zbylo a ten stín, tedy na to špatné, takže byl ve značné výhodě.
Pokud jde o základní nauky, které učí Bible, tak to šlo celkem snadno. Ale uplatňovat pokoru, lásku a jiné maličkosti, tak to velmi skřípalo. To se projevilo nejen u vedoucího sboru, ale i ve všech sborech, protože všude jsou jen nedokonalí lidé a stín, který jim radí, proč čekat na odměnu kdo ví jak dlouho, když jí můžeš mít hned.
Ale to podstatné, totiž kázat dobrou zprávu o království, se dařilo celkem dobře. Dnes se káže po celém světě a brzy nastane audit.
Ježíš zasedne a začne soudit a každý dostane to, co mu náleží.
Takzvaný otrok, se hájí tím, že udělal vše, aby upřímní lidé získali Boží schválení. S tím souhlasím, protože udělali doopravdy VŠE.
Především si vzal za vzor sbor Ježíšových učedníků z I. století, který sídlil v Jeruzalémě a jeho členem byl i apoštol Petr.
Zpočátku to byl jediný sbor, ale časem se takové sbory, díky apoštolu Pavlovi a jiným, objevili po celé Asii i v Evropě. Apoštol Pavel působil ve sboru, který byl v Antiochii. A vůbec z Bible nevyplývá, že by tento sbor byl nějak podřadnější, nebo závislý na sboru v Jeruzalémě. Jednali zcela nezávisle. Je také pravdou, že po delší době, se Pavel, pod vedením Pána Ježíše, dostavil do Jeruzaléma, protože se řešilo několik vážných sporů. Dnes se učí, že to bylo proto, že vedoucím sborem, byl ten v Jeruzalémě. Ale pravda je taková, že v té době byl právě sbor v Jeruzalémě semeništěm odpadlictví a arogance. Přečtěte si dopis Galaťanům druhou kapitolu a Skutky apoštolů 15 kapitolu. Z toho vyplývá, že Ježíš usoudil, že ten, nebo další problémy, se budou řešit tam, kde vznikly, a to je velice rozumné. Jen si vzpomeňte, jaký problém měli Ježíšovi učedníci. Pořád se hádali o tom, kdo je z nich důležitější. A to jim nakonec zůstalo. Když pak zjistili, že se k nim, tedy ŽIDŮM, přidávají i lidé z pohanů, neboli ze psů, tak vykřikovali: „Ať se jim nařídí, aby dodržovali Mojžíšův zákon a dali se obřezat. Jinak ať táhnou.“ A to dodnes zůstalo. Poslouchej, co my nařizujeme a když se ti to nelíbí, tak táhni.
V Bibli, je o něm řečeno: „Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával jejich pokrm v pravý čas. Šťastný je tento otrok, jestliže ho jeho pán při svém příchodu najde, že to činí. Vpravdě vám říkám: ustanoví ho nade vším svým majetkem“.
viz Matouš 24 : 45 až 47
Tady je zajímavá jedna věc. Dnešní vedení svědků Jehovových tvrdí, že oni jsou tím otrokem. O tom jsem četl v jejich literatuře už tisíckrát. Asi to tak je, ale bude to tak i při Pánově Příchodu???
Ono to ještě pokračuje, ale o tom již nikdy nebyla ani zmínka.
Verše 48 až 51 říkají. „Ale kdyby si snad někdy onen zlý otrok řekl ve svém srdci. Můj pán otálí a začal by bít své spolu služebníky a jedl a pil by s nenapravitelnými opilci, pán onoho otroka přijde v den, kdy to neočekává, a v hodinu, kterou nezná, a s největší přísností ho potrestá a určí mu díl s pokrytci. Tam bude jeho pláč a skřípání zubů“. Tady lze namítnout, že je to psáno v podmíněném stavu a proto se to nestane. Kéž by, ale něco tam je, co se už stalo.
Je tam zdůrazněn ten fakt, že věrný, nebo ničemný otrok, nebude nikdy vědět, kdy Ježíš přijde.
A o to tu jde, protože různých výpočtů, které selhaly, tu bylo mnoho.
Dnes se mezi svědky Jehovovými šíří myšlenka: „Dlouho jsme nevěděli, co je tou generací, která zažije konec. Ale nyní to už víme.“ Tak tady někdo kalí vodu a dělá s Ježíše a Jehovy lháře.
Tak jak je to s tím otrokem.
Asi v roce 2014, jsem byl v Praze na oblastním sjezdu. Sedím v tom svém apartmánu. Byla polední přestávka a tak jsem tam seděl sám. Podívám se přes zábradlí do podchodu, který byl pode mnou. Tam šel jistý muž, který o mně nevěděl, nebo věděl??? Byl vysoký, štíhlý a perfektně ustrojený, dokonce i aktovku měl perfektně sladěnou s oblekem. A najednou velice zřetelně říká: „Věrný a rozvážný otrok, není ani moc věrný, ani rozvážný“. Těžce jsem usedl na židli a chvíli lapal po dechu. Pak jsem se zvedl a díval se, kde je. A on tam nikde nebyl. Kdo to byl, anděl, nebo člověk???? Tak je ten otrok věrný, nebo ničemný?? Asi obojí, důležitý je úhel pohledu. Ale rozhodující slovo bude mít jen a jen Ježíš Kristus.