Když Bůh vytvořil planetu Zemi, tak jí dal k bydlení všem lidem. Neudělal žádný rozdíl mezi jejich jazyky, rasami, jejich náboženstvím ani schopnostmi. Dokonce jí dal i všem jiným tvorům, aby zde mohli žít.
Pak nám dal prostřednictvím Mojžíše Desatero přikázání, a zase neudělal žádný rozdíl. Bylo určeno všem lidem. Prvních devět uzákoňují, co nesmím. Ale to desáté je nějakým způsobem propojeno se všemi ostatními.
Ono totiž říká „Nebudeš toužit“ a pak rozepisuje po čem. A jak jsem řekl, tak to je. Například jiný zákon říká „nezabiješ“, ale proč se lidé zabíjejí, nebo válčí. Proto že touží mít něco, co jim nepatří. Například, dnes se válčí pro ropu a jiné suroviny.
V starověkém Řecku a pak v Římě všechny problémy svalili na ženu. Ale kdo toužil a pak vraždil a kradl, aby se té ženě zalíbil, asi nějaký muž.
Musíme si to přiznat, všichni po něčem toužíme, ano je to problém všech lidí a to bez rozdílů pohlaví, rasy, nebo náboženského přesvědčení. Dokonce se týká i ateistů, anarchistů, teroristů a zvířat.
Já chovám na chalupě slepice a ovce. Když hodím slepicím nějakou pochutinu a některá náhodou získá větší kousek, který nemůže hned spolknout, tak se dá na útěk, protože ví své. Jiné slepice zanechají jídla a pustí se do pronásledování té ubožačky. A proč? Protože touží po tom jejím kousku.
Podobné je to i u ovcí. Já jim nasypu stejné pochutiny do čtyř přepravek. Je to proto, aby se netlačili a na všechny se spravedlivě dostalo. Ale oni přebíhají od jedné k druhé a tak víc zničí, než snědí, protože jim to, co už uchvátili při tom spěchu a přebíhání, vypadne z tlamy do hnoje.
Ale ze všech je, lépe řečeno byl, protože už není, beran. Ten si zabral jednu bedýnku a nikoho k ní nepustil. Pak vyžral to, co mu nejvíce chutnalo a pak přeběhl k druhé. Všechny odehnal a tak dál.
Já jej s nevolí pozoroval. Pak jsem si donesl kladivo a nůž.
Napodobil jsem tím našeho Boha, protože každý, kdo touží a to jsme všichni, dopadnou stejně. Tedy až na ty, nad kterými se dobrotivý Bůh slituje, a kteří proti svým nesprávným touhám bojují.
Ale nejzajímavější na tom je to, kde se ten problém vzal.
Asi byste to neuhodli. Nevznikl tady na zemi, ale mimo naší planetu. V úplně jiné civilizaci a to v duchovní říši, přímo před očima Boha Stvořitele, který si dal jméno, které v Hebrejštině zní Jahve a má význam, který říká „způsobí, že se stane“. On je tvůrce touhy, protože i on toužil. Například po tom aby nebyl sám, a tak stvořil mnohé jiné tvory. On touží, aby byl uctíván správným způsobem a aby byli všichni šťastni atd. Takže není touha, jako touha.
Nejdříve byl sám a to asi hodně dlouho a tak toužil. Pak vytvořil sobě podobného jedince, v podstatě svůj klon, který mu byl sto procentně podobný. Pak jej učil a ten učedník, Logos, kterého známe pod jménem Ježíš Kristus, se učil. A co se mohl naučit? Jen to, co viděl u svého většího Otce.
A pak začali vytvářet jiné duchovní bytosti, takzvané anděly. Každý do toho vložil část sebe a světe div se. Každý ten nový jedinec, se nějak úplně lišil od těch, co jej vytvořili i od sebe navzájem. Je to jako v mé rodině. Mám šest dětí a každý je nějak jiný. I když mají něco společného. Tedy jak věřím mně jako otce, ono se občas stane, že vám některé dítě v porodnici vymění za jiné* a nechuť k manuální práci. Oni rádi studují a táto živ nás. Zkrátka jsou chytřejší. A v té nebeské rodině to bylo nějak podobné. Každý z těch andělů měl jiné schopnosti, zájmy a záliby.
Nakonec je Bůh zorganizoval do pracovních skupin a to dle jejich předpokladů. A tak tam máme Logose, to jest mistra a Božího mluvčího. Pak serafíny, ti slouží asi jako duchovní. Pak cherubíny, to jsou dozorci, aby se makalo dle plánů a pokynů shora, a dělnictvo pod pojmem andělé. Ale jeden z nich se nějak nepovedl, nebo ano, no nevím. Byl mimořádně krásný a nadaný. Ještě jsem zapomněl říci, že každý z těch Božích synů má svoje osobní jméno, které jej nějak charakterizuje. Také tento exot měl své jméno, ale nikde není uvedeno, jak znělo. My známe mnoho jeho jmen a titulů, které získal svou činností. Jedno jméno, které dostal, se mně osobně líbí. Je to Lucifer, neboli syn Jitřenky, anebo světlonoš. Zkrátka, tam přišel, tak tam bylo veselo, každý jej měl rád. Po nějaké době si jeho otec Jahve všiml, protože má oči všude, zajímavé věci. Viděl, že tento jeho syn začíná toužit, ne pozitivně, ale nějak se nenápadně proslavit a ještě více zviditelnit.
Projevilo se to například v tom, že dostal za úkol geneticky naprogramovat komáry a klíšťata. V plánu bylo, že se mají živit vysáváním zvířecích exkrementů. Ale on se nenápadně rozhlédl a když viděl, že se Bůh nedívá, tak je naprogramoval s touhou po krvi. Navíc jim to trávícího systému vložil bakterie a viry, jako jsou malárie, encyfalitída, borolyóza a mnohé jiné. Později, když byl vytvářen člověk, tak nám nenápadně namontoval slepé střevo.
Oni sice měli v rámci jistých hranic svobodnou vůli, ale co je moc, to je moc. Po nějaké době, to na zemi vypadalo, jako v Jurském parku. Andělé měli dokonce schopnost se zhmotňovat, ale nakonec zjistili, že jim jde tady o kejhák. Bůh to všechno se zájmem pozoroval, ale když se jednou procházel po zemi, tak se hrůzou z toho co tu viděl, celý naježil a byl konec jedné povedené éry.
Pak se Bůh rozhodl, že na zemi vytvoří rajskou zahradu a vytvoří člověka, ke svému obrazu. To znamená, že mu dá vlastnosti, schopnosti, zkrátka mozek a svědomí a ruce, aby se mohl správně rozhodovat, protože mu dal i značnou svobodu v rámci jeho určení. To jest, aby se jako zahradník a správce zoo rozhodoval v souladu s Boží vůlí. A dal mu samozřejmě i touhu, tady si nejsem jistý, zda to bylo v plánu.
Ta se projevila asi o třicet let později, když si uvědomil, že nemá ženu. Bůh mu tu touhu splnil, ale už za tři roky toho asi litoval, protože člověk, tedy Adam mu vmetl do tváře, že to je jeho vina, když mu tu potvoru dal.
Ale ještě předtím, Bůh se Synem uvažovali o tom, koho z andělů pověří tou předností, nebo jej potrestají tak, aby se o planetu Zemi a její tvory s láskou staral. Bůh, který je dokonalý ve své činnosti, navrhl Lucifera. Logos, měl jisté obavy a tak říkal, podívej se jak je ctižádostivý, kolik lumpáren už tady provedl a kdo ví, co se mu honí v hlavě. Aby z toho nakonec nebyl druhý Jurský park??
Ale Bůh se jen usmál a řekl, máš pravdu můj synu, já moc dobře vím, co z toho bude a co tě to bude stát, ale důležitý je výsledek a když se podívám do budoucnosti, tak vidím celou zemi jako krásnou zahradu plnou zvířat a šťastných a dokonalých lidí. Zkrátka Ráj a ty můj synu na tom budeš mít nemalou zásluhu a přinese ti to velkou radost.
A co následovalo, to už víme, protože v tom žijeme.
A z toho, jak Bůh tehdy rozhodl, se můžeme mnohému naučit. Položme si otázku. Kdo je jmenován do důležitých politických, nebo náboženských úřadů. Ano, ti kdo touží. Takoví jedinci jsou schopni všeho, aby svou hanebnou touhu naplnili. Vezměte si například dějiny katolické církve a úřad papeže.
A všude je to stejné, dokonce i u Svědků Jehovových. Do úřadů se protlačují většinou ti, kteří touží a jsou ochotni ke všem lumpárnám. Bůh to připustí a Satan si je tam dosadí.
Oni způsobí jiným mnoho zla, ale zároveň i dobra, protože ti postižení mohou Bohu prokázat svou věrnost a vytvářet si dobré vlastnosti. Například trpělivost a jiné. A ten toužil, pokud se nezmění, nakonec na tu svou touhu dojede. Už jsem viděl mnohé, kteří dopadli špatně, ale to není nic proti tomu, až zjistí, že byli Ježíšem, ve dni soudu, označeni jako kozlové.
Je velmi dobré, že Bůh dovolil, aby to takto fungovalo, protože nám to pomáhá nezdravé touhy krotit a zdravé rozvíjet. Můžeš například toužit po tom, aby byl Bůh očištěn od všech pomluv a špíny, kterou na něj někteří andělé a většina lidí hází. Dokonce v tom můžeš mnoho udělat, pokud tedy chceš.
Já v současné době, prožívám velkou radost a také obavy. Můj nejlepší lidský přítel v jednom rozhovoru nahlas vyjádřil svou touhu. Já mám zvláštní sny a on je neměl. A tak řekl, „co bych za to dal, abych je také měl“. A už je má, a dokonce více než já. Protože já se jich bojím, protože je to oblast podobná řece. U pramenů je ta voda průzračná, ale později na své pouti sesbírá kdejaký odpad a výsledkem je špinavá stoka. A mít otevřenou mysl do duchovní říše je podobné, akorát člověk neví, kdo mu do té jeho hlavy ty informace lije, kam jej to dovede a co to s ním udělá.
Musím počkat, protože čas vše ukáže.
*Viz povídka Syn Honza