Ve své první knize jsem již psal o tom, že jsem měl od narození zvláštní šestý smysl a víru v Boha.
Ale nějak jsem to přežil. Když jsem měl před svatbou s první ženou, která se mě zmocnila, tak jsem vstoupil do jiného světa. Ona mi vyprávěla, že byli s rodinou u svých příbuzných někde u Křivoklátu a že tam navštívili nějakou kartářku, která jim předpověděla budoucnost. Že prý budou mít se svou starší sestrou svatbu společně. Pak že jim umře táta a to poměrně mladý a nakonec, že ona bude v životě třikrát vdaná. Já těm bludům nenaslouchal a to byla chyba, protože se to všechno do puntíku splnilo. Navíc, když jsem u nich jednou spal, tak jsem tam něco chytil. Projevovalo se to tak, že večer, těsně před usnutím jsem měl pocit, jako by mi někdo říkal, připrav se, letíme k tobě. A jak se blížili, tak já tuhnul a nebyl jsem schopen ničeho. Byl jsem sice při vědomí, ale nemohl jsem se ani pohnout. Měl jsem pocit, že mně zaživa pohřbívají, a já chtěl křičet, že jsem živ, ale nemohl jsem ani muknout. A to jsem potom měl, po celou dobu, tohoto nešťastného manželství. Dlouho jsem nevěděl, kdo to má na svědomí, až jsem se někde dočetl, že tímto stavem trpěli už staří egypťané a že to způsobují démoni. Prý to jsou zlé bytosti z jiného světa. Nakonec jsem šel k psychiatrovi. Mám za to, že byl také v jejich moci, a ten mi řekl, že moderní věda těmto věcem nerozumí a tak to mají zařazené pod pojmem schizofrenie. Pokusil se mně léčit, s tím, že trpím psychickou poruchou, která se jmenuje spánková mrtvice. To se projevuje tak, že tělo usne dřív než smysly a to vede k podivným jevům. Ale po pozření jistého preparátu, jsem byl na tom jako ten medvídek Pu ve večerníčkovi, který snědl muchomůrku červenou. Před očima se mi udělaly kruhy všech barev, které se otáčely v divokém víru a stále se zvětšovaly. Ještě že jsem ten zbytek hodil do koše, protože bych byl asi až dodnes, ve svěrací kazajce.
Pak jsem začal hledat odpověď a pomoc jinde. Svědkové Jehovovi se nabídli, že mi vše vysvětlí a pomohou. Manželka toho hned využila a rozvedla se, aby se mohla ještě dvakrát vdát. A co se nestalo. V den, kdy se ode mě odstěhovala, tak si sebou vzala ty své démony, protože večerní drama okamžitě skončilo. To zaujalo dnešní psychiatričku, která řekla, že v tom případě se nejednalo o mou poruchu, ale o nějaký zásah z vnějšku.
U těch svědků, jsem se dozvěděl mnohé, ale moc jsem si nepolepšil. Oni jsou opravdu s porovnáním se mnou, z jiného světa. Touží po věčném životě, ale nedokážou žít ani ten mizerný, který máme. Setkal jsem se tam s lidmi, kteří touží ovládat, poroučet a kecat druhým do života. Myslím si, že by mohli usilovat o to, aby se stali politiky.
Ale má přítomnost v jejich objetí, mně přinutila, abych usilovněji zkoumal Bibli a vytříbil si svůj šestý smysl do té míry, že mi Bůh na mé dotazy odpovídá pomocí snů. On možná komunikuje se všemi lidmi, ale oni to nevnímají, nebo tomu, co jim sděluje, nerozumí, anebo sedí v blázincích.
Ty odpovědi nejsou takové, jaké dostávali lidé ve starověkých Delfách, ale jsou zcela konkrétní. To znamená, že mají hlavu i patu. Je to stejné, jako bych hovořil s přítelem, který mi sice neodpovídá slovy, ale obrazy. Jeho odpovědi lze rozdělit na prorocké, to jsou ty, které se týkají budoucnosti. V takovém případě jim nerozumím a musím počkat, až to v životě nastane. Pak se divím, jak je jeho odpověď přesná. Mohl bych si také takový sen vyložit podle přání mého srdce, ale dopadl bych stejně, jako král Krossos, který si odpověď vyložil dle svého přání a zničil mocnou říši. Smůlou bylo to, že ta zničená říše, byla ta jeho.
Pak jsou tu sny, které se týkají minulosti, nebo přítomnosti. Ani v tomto případě s pochopením nespěchám, protože by to dopadlo také špatně, ale čekám a přemýšlím, dokud mi Bůh pomocí svatého ducha věc neobjasní. Někdy si sice něco myslím, ale pak mně pravda často mile překvapí.
Uvedu jeden příklad.
Byl jsem velice smutný z toho, jaké odpovědi dostávám na mé otázky od svých přátel. Večer jsem se s tím svěřil Bohu Jehovovi a v noci jsem měl sen.
Zdálo se mi, že jsem chtěl noc přečkat v jakési dřevěné chalupě. Vylezl jsem si na půdičku a ulehl na prkennou podlahu. První věc, která mně velmi překvapila, bylo to, že jsem hledal ve střeše místa, kudy sem ta voda teče. Ale střecha byla v absolutním pořádku. Ale vše ostatní bylo zatuchlé, promočené a já cítil, jak se ty prohnilá prkna pode mnou hroutí.
Pak jsem se náhle ocitl v přízemí. Tam byla pootevřená kožená aktovka a v ní zářivé zlaté pruty a mince. Celá ta místnost byla tou září plná. Kousek od ní seděl jeden svědek, kterého již léta znám.
Já mu říkám, jsem tak nešťastný a chci se oběsit. A on neříkal nic, jen rukou ukázal na tu tašku. V duchu si říkám, no to je vám podobný. Jediné co vás zajímá, jsou mé peníze, asi byste chtěli, abych vám vše co mám, ještě před smrti odkázal, že???
Ale aby neřekl, tak jsem do té tašky strčil prázdnou zaťatou pěst. Nic jsem tam nedal, ale ani nic hmotného nevzal, ačkoliv mne napadlo, že bych mohl pár těch mincí uchvátit. A najednou jsem pocítil obrovskou radost, protože jsem si přeci jen něco vzal. Nebylo to hmotné ale duchovní. Pak jsem si to zopakoval ještě dvakrát. Už jsem se nechtěl oběsit, ale radostí jsem poskakoval celý den.
Hádejte, co to znamená, co mi Bůh řekl???
Já se šel schovat do Boží organizace pod její střechu. V Bibli se píše pod Boží křídla, tato část je v naprostém pořádku. Ale to ostatní ne, protože tam jsou mnozí jedinci, kteří jsou prohnilí a zatuchlí a to mně velmi trápí.
Ta taška s těmi zlatými pruty znázorňuje knihu Bibli, a protože jsem do ní sáhl třikrát, ukazuje, že její podporu, budu ještě velmi potřebovat. Já si pak asi druhý den otevřel Bibli. Náhodou to byla kniha Růt. Já si čtu a po tvářích se mi kutálí slzy velké jako hrách. To opojení trvalo asi půl hodiny.
Nyní se vrátím k tématu.
Žena, která je pod vlivem jejich manipulace, mně po vydání mé knihy, objednala na psychiatrii. Já tam kdysi chodil, ale oni mi pomoci nemohli. Nyní jsem se setkal s novou tváří, která mi pomoc ani nechtěla. Je to asi třicetiletá mírně otylá žena, která trpí nějakým hendikepem. Navíc vůbec neví, co je to lékařská etika. Chovala se tak, jako ta lékařka ve filmu, který se jmenoval „přelet nad kukaččím hnízdem“. Vzala si ode mne mou knihu, ale pak tvrdila, že nejsem žádný spisovatel, protože se tam dočetla, že nemám vysokou školu. Asi by měla slyšet ty z nakladatelství Petrklíč, kteří tu knihu vydali a také ze dvou třetin zaplatili.
Nechal jsem se přeobjednat k jiné doktorce, se kterou se z dřívějška znám. Velice pozorně mně vyslechla a také projevila zájem o mou knihu s tím, že si jí pozorně prostuduje. Bylo na ní vidět, že je moudrá. Navíc je tam šéfovou a vůbec neprotestovala, když jsem jí radil, aby tu sůvu, plnou zášti, vyhodila. Když jsem se jí ptal, jestli jsem blázen, tak řekla, že dle jejího názoru nikoliv, ale z hlediska moderního lékařství ano. Ale souhlasila s tím, že mám velice vyvinutý šestý smysl, který jiní lidé nemají. Jsem přesvědčený o tom, že tato kniha se může stát pro psychiatry a psychology velice cenným nástrojem při jejich léčbě. Zvláště těch, kteří jsou dle moderní vědy bludaři.