V Biblické knize Izajáš v 11. kapitole od verše 6 je psáno: „Vlk a beránek budou chvíli spolu …..a pouhý malý chlapec je povede. Dokonce i lev bude žrát slámu právě jako býk“. Někteří z toho vyvozují, že po Armagedonu, v době vlády Ježíše, bude na celé zemi soulad mezi zvířaty a lidmi. Lidé prý budou vegetariáni a ani zvířata se nebudou navzájem požírat. Já tomu všemu nevěřím. A proč? Vykopávky zkamenělých zvířat jasně a přesvědčivě dokládají, že byly sežrány. Na zbývajících kostech jsou vidět zuby jejich hostů. Jestli byly uloveny, nebo sežrány mrchožrouty, to se tam vyčíst nedá. Když to zlehčím, tak „vlk a beránek budou chvíli spolu“ také může znamenat, jen po dobu, než jej sežere. Dále z Bible jasně vyplývá, že lidé budou žít věčně, neboli přesněji, na neurčitý čas a to může být ještě zajímavé, nebo i velmi překvapivé, tedy pro ty žijící. Co se týká zvířat, tak ty budou zcela jistě umírat. A kdyby tu nebyl nikdo, kdo by je zlikvidoval, tak by se Země místo rájem stala smradlavým smetištěm.
Je sice pravda, že člověk v zahradě Eden, byl vegetariánem, ale po vyhnání začal lovit zvířata, to dokládá opět archeologie. Dokonce je k tomu Bůh nepřímo navedl, když jim zhotovil oděvy ze zvířecích kůží (viz I Mojžíšova 3/21). Po potopě Bůh lidem dovolil za určitých podmínek maso konzumovat (viz I Mojžíšova 9/3 až 5). Takže z Bible nemůže nikdo, kdo chce být vegetariánem, dokázat, že to bude všeobecná povinnost. Naopak, kniha Izaiáš 25. kapitola a verš 6 říká: „A Jehova vojsk jistě udělá na této hoře pro všechny národy hostinu, s vínem kvašeným na sedlině, s jídly dobře omaštěnými olejem a naplněným morkem“. A jak dobře víme, morek se nachází v kostech živočichů a ne v rostlinách. A pak tu máme ještě slova apoštola Pavla v dopise Římanům 1. kapitola a verš 20, kde se píše: „jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí….“. Takže, co člověk vidí v přírodě a ve vykopávkách, vše se vždy požíralo a požírá, a to od virů, bakterií a mikrobů, až po dinosaury, šelmy a lidi v dnešní době. Kdyby to tak nebylo, tak nás viry a bakterie sežerou. Ale náš imunitní systém je sežere dříve a tak nás chrání, alespoň na krátký čas, pak zeslábne a my jdeme do hrobu, kde nás sežerou červy.
Já chovám několik oveček a drůbež, takže můžu vidět, jak to Bůh ve své moudrosti v přírodě zařídil. Dnešního přecitlivělého člověka, to někdy může vyvést z rovnováhy a mě se to také stává, ačkoliv jsem tvrďák a necita, jak říká moje manželka. A má pravdu, protože zvířata, která chovám, zásadně nejím, protože mi to zkrátka nejde do krku. Zato moji známí, kteří jsou plni citů a lásky, s tím žádný problém nemají. Jedna moje ovečka porodila dvojčátka. Jedno bylo velmi vyhublé, ale to druhé naopak. A toho chamtivce, který tomu druhému už v placentě všechno snědl, tak toho s láskou přijala, ale toho hubeného odstrčila. Připomnělo mi to moje dětství, kdy mi můj mladší bratr Venca všechno sežral, a tak jsem byl vyhublý a churavý, ale on jen prospíval. A také jeho maminka milovala, ale mě odkopla. A to jehně mělo neobvyklou chuť žít, běhalo za ní, nešťastně mečelo a to probíhalo tři dny. Já byl citově pohnut jeho snahou žít a tak jsem tu ovci chytal a držel jí, aby se to jehňátko mohlo napít. Zkoušel jsem to i jinými ovcemi, které měly vemena plná mléka až k prasknutí. Jehňátko se vždy s chutí přisálo, radostně vrtělo ocáskem, ale nic nenasálo, protože ty ovce to umí a žádné mléko nepustí. Ono je to i u krav a tak dojička pustila pod krávu její tele a pak mohla dojit, jinak to mléko nešlo. Takže to jehňátko slízlo akorát špínu z vemene, ale zůstalo hladové. Třetí den jsem jej našel mrtvé, a pak jsem se z toho psychicky položil. Týden jsem byl na všechny jako zlý pes.
Ale pak si říkám, co s tím mohu dělat, když to tak Bůh zařídil, ta ovce dělá jen to, jak byla naprogramována. Asi ví, co dělá. Je to stejné jako s tou fenou a s jejími štěňaty. (Viz povídka „Psa za uši chytá“). Tak jsem si potom sedl, nalil si slivovici, abych to spláchl a přišel na jiný myšlenky. Pak si vezmu Bibli, čtu si a přemýšlím.
To, co se píše v tom Izaiášovi, je jistá forma personifikace. On to pěkně uměl český malíř Josef Lada. On maloval zvířata, ale dával jim lidské vlastnosti. A navíc se to proroctví splňuje již v dnešní době a já to těžce prožívám. Takže, já – vlk – sedím na společném shromáždění Božích ctitelů a poslouchám, jak tam ti druzí podávají komentáře a snažím se to nějak strávit. Já mám toho mečení, bečení, bučení a pištění za hodinu plné zuby a snažím se odtamtud co nejrychleji vypadnout, abych nezpůsobil nějaké pozdvižení. Pak se z toho týden léčím, abych opět za týden mohl pozřít trochu té slámy, to je hutný duchovní pokrm a ven. Jednou jsem to ale nezvládl. Probírala se Strážná Věž o starších a dva krysáci, kteří byli kdysi také staršími, ale pak byli odvoláni pro svou naprostou neschopnost, se předháněli v komentářích, jak by to ti nynější měli dělat. Navíc mám s nimi velmi špatné zkušenosti a nevyřízené účty. No a ti krysáci, pištěli a pištěli a já se usilovně modlil k Bohu, abych to ve zdraví přežil, protože mě kvůli nim už dvakrát praskl vřed na dvanácterníku a jednou už mě ranila mozková mrtvice. Živelně jsem cítil, jak se mi svými hlodáky zakusují do srdce. Ale má modlitba nebyla vyslyšena, a tak jsem se přihlásil a řekl na celou hubu, co jsem cítil. Řekl jsem, že je hezké, když tak dobře radí, ale že si pamatuji, jak to dělali oni, a že jsem v životě větší svině nepotkal, a to je pravda.
Všechno to tam ztuhlo a já v klidu odešel. Měl jsem z toho takový dobrý pocit, jako když vlk zadáví zlého beránka. Já za to zkrátka nemůžu. Už jsem prosil nynější starší, aby těm krysákům domluvili, aby tolik nepištěli, ale výsledek se nedostavil. Piští a piští a já za sebe už neručím, já je varoval. Tak se snažím, chvíli, jak je to psáno vydržet, ale je to moc těžký. Snad se to časem zlepší, protože krysáci prý žijí podstatně kratší dobu než vlk, nebo mě klepne a bude pokoj. Pouze nevím, co by bylo lepší.