7.4.2020
V době, kdy Bůh chtěl pověřit Mojžíše za vůdce Izraele, tak se nakonec rozpálil hněvem.
Bylo to proto, že se Mojžíš chtěl za každou cenu z tohoto pověření vykroutit. Mojžíš totiž věděl moc dobře, jak to v Egyptě chodí, protože tam vyrostl jako adoptovaný syn faraonovy dcery.
Dobře znal také své izraelské bratry, takže se mu ale vůbec nedivím.
V pustině, kde nyní žil, měl mladou manželku a se synem pásl ovce a byl v pohodě.
Nakonec Boha poslechl a čtyřicet let trpěl jako pes, až nakonec ztratil se Židy trpělivost a zhřešil, tím nevešel do zaslíbené země, ale byl pohřben neznámo kde.
Někdo si může myslet jaké to je terno být Božím prorokem, ale to je jen proto, že o tom nic neví.
Podívej se prosím do Bible a až si přečteš to, co ti napíši, tak potom mluv.
V II. Mojžíšové 23 :20 je psáno: „Hle, posílám před tebou anděla, aby tě opatroval na cestě a přivedl na místo, které jsem připravil. Dávej na sebe kvůli němu pozor a poslouchej jeho hlas. Nechovej se vůči němu vzpurně, neboť nepromine váš přestupek, protože mé jméno je v něm“.
5. Mojžíšova 7:4: „A Jehovův hněv vskutku vzplane proti vám, a jistě tě spěšně vyhladí“.
A tak to bylo celých čtyřicet let, jen jednou, nebo dvakrát ten vzteklý anděl pocítil lítost nad neštěstím, které zamýšlel spáchat.
Ten anděl, který se ukázal Mojžíšovi v ohnivém keři, se snadno rozpálil vztekem, a byl to právě on, kterého Jahve pověřil vedením Izraelitů.
Navíc stoprocentně zrcadlil Jahvovi pocity a názory, protože Boží jméno bylo v něm.
Kdo to asi byl???
Z Bible se dozvíš, že se v době Mojžíšové jmenoval archanděl Michael.
Archanděl je jeho titul a znamená, že byl nejvyšším andělem a Michael znamená „kdo je jako Bůh“.
V novém zákoně vystupuje jako Logos, což znamená Boží mluvčí.
My jej známe pod jménem Ježíš Kristus, neboli záchrana od Jehovy a pomazaný.
A že by se nějak změnil, tak to posuď sám.
Když mu Petr domlouval slovy: „Buď k sobě laskavý“, tak co mu řekl??
„Kliď se za mně Satane“.
Zkrátka, co se týká duchovní čistoty, tak tam byl a je Ježíš, nekompromisní a snadno se rozzlobí.
V tom s ním souhlasím, protože já se také umím rozzlobit a to nejen v duchovních věcech.
Co ale nechápu, je postoj mnohých svědků, kteří si všechno dokážou krásně omluvit. Dokonce i v této době, kdy následkem koronaviru i papež činí pokání a vzdal se titulu zástupce Krista, jsou v naprosté pohodě. Mně to zlobí a tak píši povídky, které se těm svatouškům, rozhodně nelíbí.
Hrozím se budoucnosti, ale oni se na ni těší. Nevím, jestli za to může jejich naprostá víra, slepota, nebo hloupost. Před námi je období takových těžkostí a hrůz, že je o tom v Bibli psáno, jako o velkém soužení lidstva, které ještě nezažilo, a kdyby Bůh ty dny nezkrátil, tak nepřežije ani jeden člověk.
To se týká nejen nemocí, ale také potravin a no zkrátka všeho.
Já se snažím nějak zabezpečit rodinu, ale oni jsou v naprostém klidu. Prý jim budou pečený holuby atd.
Ale k věci.
Já nevím, proč se Bůh zaměřil na mně, ale je to asi proto, že nemá nikoho jiného, kdo by byl odhodlaný se obětovat a to je jednak smutné a zároveň zoufalé. Protože se mnou je velmi těžké pořízení. Já si rád do někoho rýpnu, ale jinak mám zajímavou práci, která mi dodává kromě peněz i adrenalin a hlavně mám rád svůj klid. Rád píši povídky a mám z nich radost, protože je v nich Boží duch. Bůh se semnou trápí již sedmdesát let a chce mně vychovat k jistému úkolu. A když to vypadá, že by, tak já se projevím. A on se rozzlobí.
Já mám dar, kterým dokáži cítit Božího ducha, ale také démonského. Asi jako člověk cítí teplo, nebo zimu.
Koncem března 2020 jsem měl sen od Boha, ve kterém jsem obdržel jeho pověření. Napsal jsem o tom povídku, ale par dní na to jsem zase něco napsal a dostal od Boha přes prsty, protože jsem jej pořádně rozzlobil.
Už při tom psaní jsem cítil, že jsem vedle, ale já to tak nechal.
Šlo o to, že jsem psal o své matce, která se oháněla svými třemi božstvy, které využívala k proklínání nepřátel.
Já pak napsal, že mám také dar, ale nevím, od koho pochází.
Nebylo to proto, že bych si vedení od Boha nevážil, ale Bůh se mnou nehovoří tak, že bych slyšel jeho hlas, ale jinak. Ono to nakonec vyjde nastejno, ale sto procentní jistotu neměl nikdo.
Například jeden případ z doby krále Achaba.
On se chystal do války a tak si zavolal proroky, kteří mu říkali, že určitě vyhraje, tedy až na jednoho. Ten říkal pravý opak s tím, že Jahve poslal jednoho svého anděla, aby podnítil proroky k falešné věštbě. Ti proroci měli důkaz, že s nimi hovořil Jahvův anděl, ale byli podvedeni a pak přišli o život, protože král je poslechl a padl.
Já, abych pravdu řekl, mám strach, protože tady nikdo neví, a tak jsem svolný připustit i tu alternativu, že si se mnou někdo hraje.
Tady jde o život a tak mi prosím poraďte.
Neposlechnout Boha je vážný hřích a poslouchat podvodníky je ještě horší, proto si nechci nic namlouvat.
A tak jsem napsal, co jsem napsal.
A už jsem cítil, jak se ochladilo. To bylo ve středu večer. Celý čtvrtek jsem se rozhlížel, odkud to schytám. V pátek ráno jsem chtěl odjet za synem na chalupu, ale auto se vzbouřilo. Zavolal jsem automechanika a on byl z toho vedle. Asi po dvou hodinách mně odtáhl do Lokte s tím, že auto cestou nastartuje, ale ani neškytlo. Nakonec jsem jej nechal v Lokti v autoservisu a sebral si potřebné věci. Ale jak jsem byl vedle, tak jsem tam zapomněl léky a mnohé další věci. Chudák přítel opravář se mnou jel znova do Lokte a říká: „To se mi vůbec nelíbí, v tom musí být nějaká vyšší moc, až přijedeme do Lokte, tak se vsadím, že to auto bude v richtiku“.
Naprostý ateista a takové řeči a nakonec měl pravdu. Přijedeme tam a auto šlape jako hodinky, je to vůbec možné.
Mezi tím, mi volá přítel Krištof a já se mu svěřil se svým trápením a on mi říká, „a co jsi zjisti na základě Přísloví 3:5,6“??
A já na to, že zatím jistě nevím, ale že vím, že mně Pan Jehova na chalupu nepustí, dokud tu chybu nenapravím.
Nikam jsem nejel, ale hned zasedl k počítači a hřích rouhání vymazal. A hned se oteplilo.
Mezi tím jsem opět hovořil s přítelem Krištofem a on mi říkal: „Před Armagedonnem musí přijít Eliáš, nejsi to náhodou ty ???“
Ubezpečil jsem jej, že takové ambice nemám a že by to byla opovážlivost něco takového si myslet. To by o mně musel říci Bůh, nebo Kristus, ale nic takového jsem nezaznamenal. Ale prostuduji si to proroctví.
A je to skutečně tak.
V I. století se blížil čas, kdy Bůh účtoval s nevěrným Izraelem. To bylo spojeno s příchodem Mesiáše a těsně před ním se měl objevit Eliáš.
Když Jan začal kázat o křtu, tak za ním přišli vyslanci farizejů a saducejů a protože znali proroctví, tak se jej ptají. Za koho se pokládáš, jsi Kristus? On se odpovědi nevyhnul a řekl, nejsem. A zrovna tak odpověděl na otázku, zda je Eliáš, nebo ten prorok.
Když se jej nakonec zeptali, čím je, tak řekl: „Jsem hlas volající v pustině. Narovnejte Jehovovu cestu, jak o tom píše prorok Izajáš“.
Jinak to byl daleko větší radikál, než jsem já. Když viděl, jak ke křtu přichází mnoho farizejů a saducejů, tak jim říká „Vy potomstvo zmijí“.
Dnes, kdyby byl na mém místě, tak se asi zblázní, ale dopadl by stejně. Křtil jen chvíli a pak jej Herodes nechal setnout.
Nejdůležitější v této historii je ten fakt, že Ježíš Jana označil slovy, on je ten Eliáš.
Dnes se blíží konec a Ježíš přijde vykonat soud nad lidstvem.
To znamená, že Eliáš již zde je, ale musí se projevit
Kdyby se mně náhodou někdo ptal, tak budu říkat to co Jan.
„Jsem hlas nikoho, volajícího ze tmy“, „Odstraňte všechnu špínu, kterou jste natahali do Boží organizace a upřímně proste Jehovu o odpuštění“.
Židé v I. století neposlechli.
A jak dopadli. Přečtěte si prosím knihu od očitého svědka těch událostí. Byl to Josefus Flávius a kniha se jmenuje „Válka židovská“.
A pokud nemáte na čtení čas, nevadí, protože si to prožijete.