V I. století řekl apoštol Pavel tehdejším křesťanům zajímavá slova, která mají své uplatnění i dnes.
Napsal jim dopis, ve kterém stálo: „Jezte všechno, co se prodává v mastných obchodech a kvůli svému svědomí se raději na nic neptejte“.
O co tam šlo??
V té době byli v Římské říši uctíváni různí bohové. V chrámech bylo umístěno jejich znázornění, neboli modly. Pokud někdo porazil například býka, tak jeho maso nejdříve umístili před tu modlu.
Věděli totiž, že jí ta socha nesní, ale maso za den, nebo dva uzraje. Pak toho býka převezli do obchodu a lidé si mohli koupit jeho maso.
Některým radikálnějším novo křesťanům to vadilo a říkali, že by to byla od nich modloslužba, kdyby to maso jedli. Ale Pavel je ubezpečil, že to tak není, protože modla je jen kusem dřeva a ne bohem.
Časem se tato Pavlova slova brala za bernou minci i v jiných ohledech a tak se z radikálních křesťanů stali křesťané tolerantní a přizpůsobiví a tak začali být pro Římany přijatelnější.
Nakonec smísili Ježíšovo učení s učením pohanských národů a vznikla katolická, neboli všeobecná církev. Spojila se s politiky a začala vládnout z pozice moci a síly.
Tři sta let po smrti Krista už nikoho nezajímalo Ježíšovo učení, ale přijali to, co jim diktovala jejich katolická církev, protože to bylo všeobecně výhodné.
Jenom pár rebelů během dlouhé doby, občas něco namítali, ale většinou ničeho nedosáhli, kromě toho, že byli upáleni.
V dnešní době se tato Pavlova rada, tedy toho co jíme, nebo pijeme, stává velice aktuální.
Většina lidí ve městech dnes pijí vodu, která jim doma teče z kohoutků.
Ani nechtěj vědět, co piješ.
Je to sice voda, ale jsou v ní všechny možné chemikálie, jako například antikoncepce, a léky všeho druhu. A v poslední době ještě malinké kousíčky plastů, které na sebe vážou chemické látky, které způsobují rakovinu. Sice se to neděje záměrně, ale my ty jedy neumíme z vody odstranit. Zkrátka to, co vyčůráme, tak to také vypijeme.
A s jídlem je to ještě horší.
Pokud se dnes někdo řídí biblickými pokyny a nejí krev, tak jí v potravinách za svůj život sní tuny a k tomu ještě výkaly a rozemleté krysy a kdo ví co všechno.
Já kdysi pracoval s jedním mužem, který pracoval ve výrobně salámů. A tak vyprávěl: „Ráno jsem se potichu přikradl k mlýnu na maso a zapnul jsem motory. A pak jsem se zájmem sledoval krysy, které běžely po válci a jak se otáčky zrychlovaly, tak se blížil jejich konec“. A výsledek??
Několik let se salámů nemohl ani dotknout, ale pak mu otrnulo.
Ale to není vůbec nic s tím, co se dnes přidává do potravin, nápojů a léků.
Pokud jsi slabší nátury, tak tu následující větu zakryj.
Jsou to totiž lidská embrya, získaná potraty.
Takže Pavel měl pravdu, je lepší o tom nevědět, jinak bys musel žít jako poustevník a všechno si obstarat sám.
Jak jsem již uvedl, tak tuto Pavlovu radu později jistí filutové dovedly až do absurdity a začali jí prosazovat i v duchovních věcech. Zpočátku jen opatrně, ale po určité době naplno.
Dnes je z toho celosvětový náboženský systém, který se v Bibli jmenuje Velký Babylón a katolická církev je jeho hlavou.
Když jsem se já začal ve třiceti letech zajímat o náboženství, tak mně upoutali Svědkové Jehovovi, a to pro svou nekompromisnost vůči nebiblickým naukám a postojem k církvím Velkého Babylóna.
Postupem času, jak jsem pronikal hlouběji a chápal souvislosti, tak jsem začal vidět i jisté podivnosti.
Zpočátku jsem nad tím mávl rukou, ale později jsem si začal uvědomovat nepříjemnou pravdu.
V publikacích, které přicházejí od vedení této společnosti, neboli od „Věrného a rozvážného otroka“, se v duchovním pokrmu, který má přicházet v pravý čas, začaly objevovat démonické symboly. Zpočátku velice nenápadně, ale se stále větší razantností a otevřeností.
Začalo mně to znepokojovat, ale zjistil jsem, že ostatní spoluvěřící to nevidí, nebo nechtějí vidět, protože se svých duchovních učitelů a ochránců bojí.
Začal jsem některým starším ukazovat tyto nebiblické hrůzy, ale neudělali nic pro nápravu.
Přimkl jsem se více k Bohu a upřímně s ním tyto rozpory řeším. On se mnou začal komunikovat skrze sny a Bibli a události, která se kolem mně dějí. A moje porozumění se stále vyostřovalo. Pod působením Božího svatého ducha jsem začal psát povídky a úvahy.
Nakonec jsem došel do situace, když jsem pochopil, že si tyto poznatky nemohu nechat pro sebe.
Ale jak to udělat, aby se to dostalo tam nahoru, k těm, kteří za to odpovídají.
Můj přítel Krištof, mi poradil, že by bylo nejlepší získat emailovou adresu společnosti. Ale jak a od koho, oni se chrání. Poprosil jsem jednoho staršího, který to co jsem mu ukázal, viděl, ale adresu společnosti, kterou starší mají, mi odmítl dát.
V noci v modlitbě říkám Bohu, že nevím, co mám udělat a jestli vůbec, protože v této jeho organizaci zaujímám postavení nižší než je nejnižší.
Zda by nebylo jistější a bezpečnější dělat mrtvého brouka a být zticha.
Měl bych pro to i biblický důvod, který se stal za života proroka Eliáše. On se dostal do úzkých a prosil Boha, aby odebral jeho život, protože v celém Izraeli zůstal sám, který je Jahvovi věrný.
Bůh jej však překvapil, když mu řekl, že v Izraeli je sedm tisíc mužů, kteří mu zachovávají věrnost.
Pak jsem měl v noci živý sen.
Byl jsem uvržen do vězení a zavřen na samotce. Uvědomil jsem si, že jsem nejnižším a nejubožejším vězněm, který nemá žádná práva a každý si s ním může dělat, co je mu libo. V tom snu nevystupovali žádní lidé, slyšel jsem jen hlasy a viděl zvláštní události. Když mně prošacovali, tak u mne našli úzký prýmek široký asi jeden centimetr a dlouhý šest centimetrů. Na každém konci tohoto prýmku byla zlatá hvězda. Já vůbec neušil, že něco takového vlastním.
Pak jsem viděl velkou stěnu, na které byly něco jako puzzle. Někdo přiložil ten můj prýmek na spodní řadu a on postupoval a to sám od sebe po těch spojích, až se dostal na samotný vrchol.
Pak jsem se náhle ocitl v jiné místnosti a tam stálo něco jako pyramida, ale ne celá, ale jen jedna její strana. Byl to veliký rovnoramenný trojúhelník a na jeho vrcholu byla ta jedna hvězda. Kde byla ta druhá, to nevím, ale někde tam byla.
Pak jsem slyšel hlas, který se ptal, „co uděláme pro to, aby Jehova své organizaci mohl žehnat“???
Slyšel jsem, jak někteří podávají nějaké návrhy.
Nakonec jsem zakřičel tak silně, že jsem to i slyšel a probudil se. Tím jsem měl poslední slovo.
Víte, co jsem řekl???
„Pokud neodstraníme ta svinstva, která se objevují v našich publikacích, tak nedosáhneme ničeho“.
Hned po probuzení říkám: „Pane Jehovo, z toho snu jsem, jak se domnívám pochopil, že mně pověřuješ tímto nelehkým a nebezpečným úkolem.
Pokud to chápu správně, tak prosím zařiď, ať dostanu emailovou adresu na vedení“.
Zavolal jsem znovu tomu bázlivému nalomenému rákosu a on mi jí k mému údivu dal.
Půl hodiny jsem se z toho radoval a zároveň plakal.
A co budu dělat?
Udělám přesně to, co udělal ten Levita se svou mrtvou souložnicí.
Napíšu na všechny odbočky Svědků Jehovových po celém světě a pošlu jim ty moje úvahy a fota těch ohavností. Vím, že se mně budou chtít rychle zbavit, ale věřím, že si Jehova ponechal sedm tisíc věrných služebníků.
Tak prosím, Bože Jehovo, vlož se do toho a ať se děje tvá vůle a to prostřednictvím Tvého Syna Ježíše Krista. Amen.