Moje žena je s dětmi na dovolené na chalupě. Já se na to celý rok těšil, ale nyní sklízím plody své neznalosti.
Ona má všude doma truhlíky s kytkami a jinou zeleninou, a protože je hrozné vedro, tak běhám s vodou a zalévám a zalévám a vůbec to není vidět. Ruce mám z těch konví vytahané jako opičák, mažu si je doletem, abych se s nimi mohl alespoň najíst, ale nezalévat, tak to by byla moje smrt. Po týdnu galejí, jsem jel také na chalupu.
V sobotu jsme si tam udělali rozbor Strážné věže a pak jsme začali zpívat duchovní písně.
Bylo to velice budující a radostné.
Pak jsem si šel lehnout a já rozmlouval s Bohem. Říkám mu popravdě to, co cítím.
„Pane Jehovo, já v organizaci, která se schovává za tvé Jméno, již skoro čtyřicet let nevýslovně psychicky trpím. Jsou v ní sice někteří jedinci, které mám rád, ale mnohé nemusím a někteří mi doslovně pijí krev, ale Ty to dobře víš. Ale ty jsi to moje utrpení vykompenzoval mými dětmi a přáteli, za což ti ze srdce děkuji“.
V noci jsem měl sen.
Z nebes sestoupil anděl a říká „běž, tam u jezera je pahorek a v něm je zvláštní kámen. Ten vykopeš a najdeš poklad nevyčíslitelné hodnoty“.
Anděl zmizel a já šel. Úkol to byl jednoduchý a snadný, tedy na první pohled. Jezero jsem našel snadno. Nebylo nijak veliké, jen asi 500×1000 metrů. Byla v něm krásná modravá voda. Hladina byla klidná, bez jakéhokoli vlnění. Také ten pahorek jsem objevil snadno, ale to překvapení, které na mě čekalo, se nedá popsat.
Byla v něm vykutaná štola o délce několika desítek, možná stovek metrů. Pochopil jsem, že nejsem prvním, kdo se chystá na ten poklad. Přede mnou si tu vylámali zuby mnozí a odešli s prázdnou. Dole, v desetimetrové hloubce, byl ten kámen. Z jedné strany, tedy té odkryté byl uštípán, ale jeho konec se ztrácel pod zeminou. Byl obsypán jakou si sypkou horninou, která vypadala jako sopečný popel.
Já se pustil s vervou do práce. Kopu a kopu a ti na hoře se asi smějí.
Pak jsem zjistil, že v tom popelu jsou takové stříbrné pásky, podobné neznámému kovu. Já je začal, z toho popela vybírat a dávat si je stranou. Vypadaly, že jsou velmi hodnotné, ale v ruce, neměly žádnou váhu. Ale právě, kvůli nim, jsem ten kámen, během toho času, který mi byl shora dán, ten kámen nevykopal. Ráno jsem se probudil s prázdnýma rukama.
Přemýšlím a dumám, co mi to ten anděl chtěl asi říci. Zkrátka, potřeboval bych asi biblického Daniela, aby mi to vysvětlil, protože já opravdu nevím.
Nyní si připadám, jako vědec, který má kotel a chce uvařit polévku stvoření. On to má celkem snadné, protože zná genetický kód té potvory, kterou chce stvořit. Naháže, do toho kotle, všechny potřebné ingredience, ale potvora ne a ne vylézt. Zkrátka mu to nejde, protože život pochází jen ze života. On to sice ví, ale kalí vodu, protože by jinak musel jít kopat a to on ne, protože tady mu to žerou a má krásný plat.
Já to mám horší, protože nevím, co z toho má vylézt a tudíž ani to, jaké potřebuji suroviny.
Ale ten anděl to ví.
V neděli jsme jeli na shromáždění svědků Jehovových do Sušic. Oni mají malý sál, protože jsou v něm často akorát do mariáše. Ale o dovolených, je tam k prasknutí a také k zalknutí. Oni ti horalové jsou jaksi zimomřiví, takže zabední okna, aby bylo teploučko a dýchají všemi otvory, které mají.
V neděli nás tam bylo asi osmdesát. Já si zalezl dozadu k oknu a lapal po kyslíku. Přednášku měl jistý mladík na téma lež. Vysvětlil, že Bůh lež nenávidí, protože jí vytvořil Satan.
Přede mnou seděl jeden, kterého již dva roky pozoruji. On má liščí oči a to je pro mne výzva k opatrnosti.
Z jeho komentářů je znát, že on je IN. Tímto způsobem obalamutil jednu starou sestru, která mu pak upsala rodinný domek, do kterého se nakvartýroval. Asi před dvěma měsíci, se chtěl zase ukázat a tak slíbil mému synovi a potažmo také mně tři včelstva, protože jich má moc a vyžadují jeho čas, který chce věnovat Bohu a pracovat jako průkopník. Ale ty včely mu asi uletěly. On sice přednášku poslouchal, ale jeho se to netýká.
Já si občas zdříml, ale ten anděl zařídil, abych si odtamtud odnesl to, co on potřeboval. A tak mi do mysli pomalu nasouval potřebně suroviny k objasnění.
A po třech dnech mám jasno.
Ten anděl, je pověřen Bohem, aby řídil kazatelskou činnost, kterou svědkové Jehovovi po celé zemi káží. Upozornil mně, že se nechávám různými třpytkami zdržovat. To byly ty stříbrné proužky, které nemají v Božích očích žádnou hodnotu.
Kámen je kazatelská činnost, kterou je nutné dokončit. A jezero znázorňuje ty pokorné a krásné lidičky, které je ještě nutné vyhledat a přivést k Bohu.
Tato činnost již probíhá vice než sto let, ale není dokončena.
Podle vedení svědků Jehovových již měla být dokončena někdy kolem roku 1990, protože v té době v podstatě vymřela „ta generace“, na kterou si vsadili. Pak se dostali do nezávidění hodně situace. Oni sice ještě žijí některé nesmrtelné tety, ale ta generace již zmizela.
A tak přiznali, a to ve Strážné věži z 15 července 2013, že nejsou inspirovaní Bohem, ale omylní nedokonalí lidé, kteří vydávají lidovou tvořivost, ale běda každému, kdo by jejich výmysly zpochybnil.
Dnes je to už pase, protože dostaly nové světlo, které vše jednou provždy vyřešilo. Sice je to jen opět lidová tvořivost, jak ukáže budoucnost, ale nyní jsou na koni.
Já sice nejsem nic, ale také si nic nevymýšlím.
Situace dnes, je podobná tomu, co zažili Židé, které Bůh vysvobodil z otroctví v Egyptě.
Za dva měsíce byli na hranicích zaslíbené země. Ale vešli do ní až za čtyřicet let, protože se bouřili proti Bohu a nedůvěřovali mu. Navíc tam nevešli oni, ale jejich děti, protože je jejich Bůh Jahve nechal pomřít v pustině. Z té nevěrné generace přežil jen Jozue a Káleb a někteří Levité a děti, které s nimi z Egypta vyšly, nebo se na poušti narodily.
A tak mi bylo ukázáno, že my, kteří jsme se narodili před rokem 1975, ten kámen nevykopeme, ale nemáme to vzdát a nechat se odlákat nějakou nicotnou třpytkou.
Do Nového světa vejdou moje a vaše děti, ty které se v podstatě neměly vůbec narodit a někteří z těch, kteří to nevzdají.
Bůh v podstatě nastavil čas o čtyřicet let. A to nesmírné bohatství není zlato, drahé kameny, nákladné dovolené a luxusní auta, po kterých prahneme, ale věčný život v ráji na očištěné zemi.
A to je moc krásné.
Děkuji Ti, laskavý Bože Jehovo, za povzbuzení.