Drahý bratře Ondřeji
Už jsem si myslel, že ti nemám co psát, ale pak jsem si uvědomil, že by to byla velká chyba, protože ty mi tím, co píšeš, otevíráš mé oči, za což jsem ti velice zavázán.
Po Tvém posledním emailu, jsem celou naší korespondenci přehledně sestavil do jedné ikony a v modlitbě to vše předložil Bohu k posouzení a čekal.
A tady je odpověď.
Drahý bratře, už po třetí ti píši, že naše korespondence není dílo náhody, ale je v tom Boží ruka.
Posuď to sám. Za normálních okolností bychom se stěží potkali, ale skutečnost, že si už půl roku dopisujeme, o něčem svědčí.
Ty totiž velice dobře reprezentuješ vedoucí skupinu, která byla pověřena Bohem Jehovou, aby se s láskou starali o Jeho ovce. Byl jsi k tomu náležitě vyškolen lidmi, kteří jak sami přiznávají, nejsou inspirováni ani neomylní. Sloužil jsi léta jako vedoucí odbočky Svědků Jehovových v České republice. Školil jsi cestující dozorce a ti zase starší ve sborech.
Já naopak. Reprezentuji, tu tupou a slepou lůzu, které říkáte stádo a která pod vaším vedením nepředstavitelně trpí. Já v podstatě nemám žádné vzdělání, kromě životních zkušeností a školení, kterého se mi v hojnosti dostalo od Boha prostřednictvím Ježíše Krista, a sny. Já jsem v podstatě černý beran, který instinktivně chrání slabé a utiskované a neváhal jsem ani v tom, že jsem některé nelaskavé pastýře nabral na rohy a vyhodil je z chlévka. To se jim samozřejmě nelíbilo a tak mně bili a dokonce i objednali mou likvidaci a podřízli. Ale já vše jako zázrakem přežil a stále se snažím Jehovovi sloužit dle mých sil, možností a schopností, zatímco jiní, daleko schopnější to už dávno vzdali a odešli do světa.
Já už asi jiný nebudu, protože mi to bylo ukázáno v jednom snu. Byl jsem uvězněn v hluboké podzemní kopce. Vysoko ve stropě byl zářivý průzor. Sedl jsem si na zem a díval jsem se na něj, protože v něm byla moje naděje. Jiní svědkové, kteří tam byli, se mnou páchali neuvěřitelná svinstva, ale já si toho nevšímal. Ale díky jim, se ten průzor stále více zakaloval, až z něj zbyla jen černá skvrna, ve které občas něco probliklo. Po třiceti letech přišli věznitelé a vyvedli mně před bránu s tím, že jsem volný. Ale kam mám jít, já si sedl před vězeňskou bránu a tupě zírám do té nekonečně hluboké černé díry.
Jsem na tom v podstatě tak, že Panu Jehovovi sloužím jako zkušební kámen, protože se v mé přítomnosti musí každý projevit a ukázat co v něm doopravdy je. Dokonce se už léta modlím o to, abych Bohu sloužil jako takový kámen, ale prosím, aby mi dal i sílu obstát před jejich útoky a Jehova to dělá. Mnohým se jevím jako ten, na kterého si mohou plivnout a očistit si o něj zašpiněné boty. Ale pak zjistí, že si vylámali zuby.
Pro mne to není nic nového, protože i ve světě jsem vždy chránil slabé a ti utiskovatelé a násilníci se domnívali, že jsem snadná kořist, ale pak přišli o doslovné zuby. Nakonec jsem si vydobyl úctu a respekt i těch největších rváčů a darebáků a to v širokém okolí.
Ale nyní se vrátím k naší korespondenci.
Ty, ve své argumentaci, mě chceš přivést k rozumu a to ti chválím. Ale používáš velice osvědčenou metodu, to je metoda cukru a biče. Nejsem přesvědčen o tom, že to je metoda zrovna křesťanská, ale nevadí. Problém je v tom, že to na mně nezabírá, protože to na mě zkoušeli už jiní.
Například Honza.
To byl pastýř Chodovského sboru. On měl mnohé dobré vlastnosti, ale jeden vážný problém. Dost pil. Přesto byl jmenován starším sboru, ačkoli se to o něm vědělo. Prý, lepší opilec než nikdo. A představ si, Jehova mu žehnal a chránil, ale ten alkohol byl pro Satana jako otevřené dveře. A tak způsobil, že mu jeho krásná a milá křesťanská žena, byla dvakrát nevěrná. Ale i toto se ututlalo, ale jemu to nepomohlo. Dál sloužil jako starší, ale prožíval vnitřní utrpení a tak pil ještě více. Velice nenáviděl nevěru a když se jednou ve sboru provalilo, že si dva mladí křesťané byli navzájem nevěrní a sami se přiznali, tak je nemilosrdně vyhodil s tím, že je ve svém sboru nechce. Tečka.
On mě měl rád a já jeho taky, ale byl jsem nezkušený a myslel si, že by se vše mělo odehrávat tak, jak o tom psala Strážná věž. Všichni o jeho alkoholismu věděli a mlčeli. Jenom já ne. Já mu chtěl pomoci. Několikrát jsem vyvolal jednání, ale nikdo se ke mně nepřidal. Nakonec jeho rodina vždy tvrdila, že v době, kdy byl v hospodě opilý jako prase, měli domácí biblické studium.
Pak mi mé pomýlení vždy odpustili a podali mi ruku. To trvalo asi pět let. On mi domlouval: „Jirko buď zticha a já s tebe udělám staršího“. Dále říkal, „myslíš si, že kdybych byl opilec, tak mi Jehova tak žehná, já mohu s pitím kdykoliv přestat, ale proč bych pil tu chlorovanou močůvku.“
Já mlčel, a myslel si své, ale Jehova odpověděl.
Na čističce odpadních vod, kde jsme společně pracovali, chytil nějaký virus a ten způsobil, že Honzovi během týdne ztvrdly játra. Zdravá zůstala část velikosti palce. Lékař nařídil okamžitou transfůzi krve, ale Honza jí odmítl s tím, že důvěřuje Jehovovi.
Přežil, dokonce i lékař uznal, že jej ten jeho Jehova zachránil, ale že už nesmí pít ani jedno pivo denně.
Jeho jednání mně posílilo, ale jeho nabídku jsem odmítl s tím, že počkám, ale jiný bratr, který byl pokřtěn se mnou v tentýž den, na jeho nabídku kývl. Pak k nám byl převelen ještě další starší a pak milého Honzu nalezli, jak leží uprostřed náměstí opilého a v bezvědomí. Byl vyloučen. Jeho žena se s ním okamžitě rozvedla a nastěhovala se k jistému bachařovi. Honza se nastěhoval k nějaké pochybné ženštině a tři děti nechali napospas osudu. Nakonec chcípnul jako pes a ti kdo mu pomáhali do hrobu, dopadli podobně. Ten bratr, který přijal jeho nabídku a mlčel, pak pod vlivem démonů spáchal sebevraždu. A bratr, který jej do úřadu dosadil a bránil svému synovi ve svědectví, se nakonec dostal do situace, kdy jej manželka i křesťanská snacha umístili do jisté léčebny, protože na něj neměli čas a tam zemřel hlady.
Tak to byl ten cukr. A pak přišel bič.
S Boží pomocí jsem postavil dům a v něm sál království. Přitom jsem viděl, co jsou pastýři zač, a že jsou schopni, aby se neprovalila jejich zvěrstva objednat a provést likvidaci nepohodlného svědka.
Popisuji to v povídce „Je to možné odpustit“. Představ si, já se na ty nešťastníky vůbec nezlobím. Vadí mě ale ty vaše metody, jak manipulovat těmi, kteří do problému nevidí. Navíc se mně velice dotklo, že jsem byl vyloučen jako odpadlík, který se dopustil sedmi smrtelných hříchů. S tím nemohu souhlasit, protože já se jich v životě dopustil stovek. Pak následovaly tři nádherné roky, kdy jsem chodil s Jehovou, vedl biblická studia s mými dětmi i zájemci a nikdo z pastýřů mi do toho nekecal.
A ty v tom duchu biče pokračuješ. Píšeš, že se chci povyšovat, protože mám zvláštní sny a pak do mě kopeš a tvrdíš, že jsem Jehovovi nevěrný. Říkáš to takovým způsobem, jako bys seděl po pravici Boží, viděl jsi mi do srdce a četl moje myšlenky. Dále mi podsouváš věci, které nejsou pravdivé, že prý mám zkušenosti s kartářkou a spiritisty. To opravdu není pravda. Já mám zkušenosti s démony, to ano a se Svědky Jehovovými a můžu popravdě říci, že jsem mezi nimi mnohdy žádný rozdíl neviděl.
Takže bych to hodnotil, samá pětka. A ejhle, je tam i první vlaštovka, ta krásná čtyři mínus, kdy doznáváš, že moje sny jsou významově naplněné. Oni jsou kromě toho i pravdivé, dále silně duchovní a budující. Pro tebe je to důkaz, že pochází od toho zlého, totiž Satana. Říkal jsi to tak přesvědčivě, že jsem dokonce zapochyboval a prosil Pana Jehovu, aby mě už nechal na pokoji. A najednou jsem začal cítit, jak se propadám. Jako když jsem v létě seděl na nafouklé pneumatice a plul po rybníku. Jako když vypustíš vzduch a začneš se potápět. Tělesně jsem cítil ztrátu Božího svatého ducha a propadal se do depresí. Sny ustaly, ale dvě noci jsem trpěl útoky démonů, dokonce jsem viděl, jak vypadají. Asi jako král Saul, když mu Jehova odebral svého ducha. Pak jsem prosil o odpuštění a vše se postupně normalizuje.
Písmo o tom píše: Běda, kdykoli o vás všichni lidé mluví dobře, protože podobně činili jejich praotcové falešným prorokům, Lukáš 6: 26, to něco o tobě vypovídá, protože o mně mluvíš utrhačně.
A nyní to srovnej s 5.Mojžíšovou 18:21 až 22. Cituji: A v případě, že by sis řekl v srdci: Jak poznáme slovo, které Jehova nemluvil? Když prorok mluví ve jménu Jehovy a slovo nenastane, ani se neuskuteční, je to slovo, které Jehova nemluvil.
Sám uznáváš, že mé sny a má slova se plní a to nemůže nikdo vyvrátit. Takže, když tvrdíš, že moje sny jsou od Satana, tak to dokaž.
Další věc, která z tvých dopisů jasně vyplývá, je ta skutečnost, že porušení zákonů země ve které žijeme, je dle tvého soudu malý přestupek. Je zajímavé to srovnat se Strážnou věží z listopadu 2018
Tam je napsáno, že někteří mladí lidé, kteří jsou spojeni se svědky Jehovovými, byli trestně stíháni a to soudy země ve které žijí, pro sextování. Byli označeni jako sexuální delikventi. A pokud byli pokřtěni, tak byli vyloučeni, že. Jiní se zase dopustili té hrůzy, že dovolili, aby se jim někdo vrtěl na klíně.
Já toto jednání neschvaluji, ale co to je proti prodeji drog nezletilým. Jak by asi soudy této země označili naše bratry a sestry, když pěstovali marihuanu a pak jí dávali svým dětem ke kouření a dokonce prodávali cizím lidem. Trestní sazba je pět let nepodmíněně. Není to od tebe pokrytecké???
Tak si to ještě jednou rozebereme.
Já viděl a slyšel, co se páchá. A tak jsem to, dle Jehovova slova, oznámil našim starším. 3.Mojžíšova 5:1, V případě, že nějaká duše hřeší tím, že slyšela veřejné proklínání, a je svědkem nebo to viděla, nebo se to dozvěděla, jestliže o tom nepodá zprávu, potom se bude zodpovídat za své provinění.
Cestující dozorce s pomocníkem, se toho horlivě ujali. Zjistili pravdu. Některé zastrašili, mě pohrozili, že jsem nic neviděl a neslyšel a pokud o tom budu mluvit, tak mně vyloučí. A s pěstiteli se dohodli, že budou říkat, že pěstovali neškodné technické konopí. Oni se vzbouřili proti Jehovovi, protože jejich povinností bylo oznámit to úřadům. Viz dopis Římanům, 13. kapitola.
A tak si poctivě řekni, proč jejich jednání schvaluješ? Koho tím chceš chránit? Zločince, nebo naší organizaci. Já vám neupírám upřímnou snahu prosazovat zájmy království, ale ty démonické způsoby, jakým to děláte. Nejste na tom stejně jako Honza, který se také utěšoval tím, že mu Jehova žehná? Ale jemu ušla jedna důležitá okolnost. Jehova je trpělivý a dával mu čas na změnu a poslal mě, abych jej na to upozornil.
K vám je dnes také trpělivý, protože se musí kázat dobré poselství o království a to organizujete dobře. Ale až to skončí, pak běda vám.
V podstatě ti, kdo se na tom celém svinstvu podíleli, zametli problém pod koberec. Ale tím zaseli děs. Později, když se zjistilo, že mládež svědků přešla na pervitin, tak postupovali stejně. Zalili děs.
A ve velkém soužení sklidí hrůzu.
Nezdá se ti náhodou, že toto jednání je účelové. Ano, říká se, že účel světí prostředky, ale to nejsou slova našeho Pána Ježíše Krista.
Ale Jehova je laskavý a shovívaví, možná že vám takové jednání promine. Ale jak může přehlédnout to, co vy píšete ve Strážné věži. Listopad 2018 strana 24 a odstavec 9, cituji: „Dalším příkladem je to, jak se Jehova dívá na člověka, který způsobí, že někdo zhřeší nebo přestane sloužit Jehovovi. Ježíš řekl: ,,Kdokoli přivede ke klopýtání jednoho z těch maličkých, kteří věří, pro něho by bylo znamenitější, kdyby mu byl dán kolem krku mlýnský kámen, jakým otáčí osel, a byl skutečně vhozen do moře“.“ (Mar. 9:42) To jsou závažná slova. Ano, to jsou a pokud platí na nezletilé, o co víc na pastýře. Ježíš totiž říká: „Komu bylo hodně dáno, od toho bude mnoho očekáváno“. Dále, že budou skládat účty, a že podstoupí těžší soud, atd, atd. Vidíš, a mně jste ke klopýtání přivedli.
Ale nejvíce jsem přemýšlel a stále přemýšlím, jak uplatnit tvé moudré rady a spálit své démony. S tím už mám také bohaté zkušenosti. S Honzou, jsem a díky němu, pracoval na čističce odpadních vod. Dřív tam byly jatka. Později tam pracoval člověk, který skutečně provozoval spiritismus, a zůstalo po něm mnoho věcí. A další zaměstnanec byl hrobař. Honza radil, na základě rad ze Strážných věží, všechno spálit. A tak jsem pálil. Sesbíral jsem všechny jejich fetiše, naházel je na hromadu klestí, polil benzínem a zapálil. Dodnes mám trauma, protože slyším ten zoufalý nářek koťat, které tam byly. Doma jsem také spálil vše. Obrazy, knihy, nábytek, dokonce i starou Bibli a nic nepomáhalo. Na Honzu nešli, protože on se opil a vše zaspal, ale já a i světští lidé, tam tak trpěli, že večer udělali to nutné a pak utekli domů a ráno přišli o trochu dřív. Tam se zkrátka nedalo vydržet. Nakonec jsem doma stál v prázdné chalupě a nevěděl co ještě spálit. A tak jsem nahlas řekl „podívejte se chlapci, já vím, že máte nějaký spor s Jehovou. Já to nehodlám soudit, ani proti vám nic nemám, ale pokud budete škodit mě, nebo mé rodině, tak vám to tady vypálím a přijdete o bydlení.“ A od té doby byl klid. Vidíš i s démony se dá domluvit, ale s bratry ne.
Ale pak se zase ozvali, ale jiní, kteří na mé chalupě nebydlí. To se moje žena začala kamarádit s jednou duchovní sestrou, která večer zhasne, a sedne si do křesla a do druhého usedne její maminka. Pak udělá dvě kafíčka. Jedno pro sebe a druhé pro svou maminku. A celou noc si povídají. Hezké viď, jenže ta její maminka je již deset let mrtvá a místo ní tam sedí pět koček. A já nyní nevím, zda mám upálit svou manželku, nebo tu sestru?
Nebo zda mám vypálit sbor náš, nebo chodovský. Tam jsou dva pokrokoví bratří, kteří zastávají úřad starších. Jednou si s nimi povídám a oni mi řekli, že svým manželkám koupili robertka. To je umělý mužský úd, dvakrát tak velký, než je běžné. Já se tomu divil, ale oni tvrdili, že je lepší robertek domácí, než ze sousedství. Za nějakou dobu se o tom dozvěděla má žena a nenápadně se ptala, co bych na to řekl, kdyby si jej také pořídila. Já jí přečetl biblickou radu, která hovoří o tom, že máme umrtvovat nečisté touhy. Ale jiné ženy, které jsou svědky Jehovovými, si tu ohavnost podle jejich rady pořídily. A tak bych mohl pokračovat donekonečna.
A tak tě milý bratře prosím, pozorně si přečti to, co ti píši, protože mě to velmi trápí. Také si přečti knihu Přísloví 24 :11: „Osvobozuj ty, kdo jsou odváděni na smrt, a ty kdo vrávorají na porážku, kéž zadržíš. V případě, že bys řekl. Pohleď, nevěděli jsme o tom, nerozpozná to sám ten, který pozoruje tvou duši, a nesplatí jistě pozemskému člověku podle jeho činnosti?“
Tady jsou v ohrožení desítky bratrů a sester a po celém světě miliony a tebe to vůbec netrápí! Je mi tě líto bratře. Jinak si velice vážím tvé trpělivosti, se kterou ses snažil mi pomoci.
Tvůj bratr Smoke.
A milý bratr mi už neodepsal.