Již od mládí mám pocit, že nade mnou drží ochrannou ruku nějaká vyšší moc a že mám nějaké poslání, které musím splnit.
Katolíci učí, že tou vyšší mocí je anděl strážný, který je člověku přidělen Bohem.
To by znamenalo, že někteří dostali nějakého ňoumu, protože je postihlo neštěstí.
V Bibli je toho o andělech napsáno mnoho, ale nedá se z toho usuzovat, že by k přidělování docházelo. Je tam například velice zajímavá událost.
Izraelský král Achab, který byl za své ničemné skutky Bohem odsouzen k záhubě, se chystá do války. Na pomoc si pozval Judského krále, který navrhl, že by se nejdříve měli zeptat Boha, prostřednictvím proroků. A tak přišlo sedmdesát podvodníků, kteří se u králova stolu, za lichotky, živili. Všichni jedním hlasem tvrdili, že ve válce vyhrají, a že Bůh jim dá vítězství. Judskému králi se nepozdávali a tak se zeptal, „a není tu nějaký Jahvův prorok“? Achab říká, jeden by tu byl, ale nechal jsem jej vsadit do vězení, protože mi prorokuje jen špatné věci a tak jej nenávidím.
Nakonec jej nechali přivést a on popravdě říká, co vidí.
Vidím Jahveho, Boha Izraele, sedět na trůně. Kolem něj jsou shromážděny statisíce andělů. A Jahve se ptá, kdo obelstí Achaba, aby šel do té bitvy a tam padl? Začali předstupovat andělé. Jeden navrhoval to, jiný zase ono. Pak vystoupil jeden a řekl, „já jej obelstím“. A jak, ptá se Bůh. A anděl říká, „stanu se falešným prorokem v ústech jeho proroků“. A Bůh mu říká, to je ono, jdi, to bude mít úspěch. Prorok nyní říká těm králům, „sami vidíte, Jahvův anděl zmátl vaše proroky, ale Bůh rozhodl o neštěstí“.
Achab na to řekl, „neříkal jsem, že mi bude prorokovat špatné, vsaďte jej zpátky do vězení“.
Králové se vydali do války, ale Achab se pro jistotu převlékl do obyčejných šatů. Ale ten anděl tam číhal a v pravou chvíli zasáhl. Bible říká, „jeden muž, ve své nevinnosti jen tak vystřelil šíp“. A ten šíp, ten anděl zachytil a vrazil jej Achabovi do místečka, které bylo mezi drátěnou košilí a jiným brněním. No a Achab vykrvácel a bylo to. Z toho plyne poučení, že si na anděly musíme dát pozor
a jednat tak, aby byli na naší straně.
Mně se v životě přihodilo několik věcí, kdy asi zasáhli andělé.
Kdysi jsem, jako svědek Jehovův, úspěšně vedl skupinku v Lokti. Velice se nám dařilo a mně pak nějaký anděl obelstil.
Jednou jsem vyhledal nejvyšší místečko v tom městě. Byl odtud dobrý výhled. Já se rozhlížím a říkám si: „Jednou tu budu knížetem“.
Asi za dva dny, když jsem byl v práci, tak někdo zvoní u brány. Přijdu tam a tam stojí takový zakrslý človíček s manšestrovou čepicí a říká: „Já jsem novým starším tohoto sboru. Oznamuji vám, že jste okamžitě odvolán z Lokte. Pokud se tam ještě někdy objevíte, tak ponesete následky“.
Pak se otočil a zmizel. Já tam stál jako vyoraná myš a nevěděl jsem, která bije.
Pak mi to došlo a já si říkám: „No to byla krásná facka od Boha za tvou pýchu. A měl jsem to vyřešené“. Mimochodem, ten zákaz nebyl nikdy odvolán a tak se Lokti pokud možno vyhýbám.
Jednou jsem byl u známého v Kraslicích. Byli jsme v kulturním středisku na kávě. Když jsme vyšli ven, tak začalo pršet. Co pršet, průtrž mračen to byla. Chvíli tam postáváme a on si dělal starosti, protože měl nějaký program. Já mu říkám, podívej se, než napočítáš to deseti, tak pršet přestane. A on začal počítat. Ještě při devítce lilo jako z konve. Pak řekl deset a déšť okamžitě ustal. Dívá se na mne nevěřícným pohledem, ale mně to nepřekvapilo, protože já tomu, co říkám, věřím.
Nevím, čím to je, ale v Bibli je popsán jeden zážitek, který měl apoštol Pavel. V jednom městě, za ním stále chodila mladá žena, která měla démona věštby a stále volala: „Toto jsou služebníci nejvyššího Boha, zvěstují vám záchranu, naslouchejte jim“.
Když jsem bydlel v Chodově, tak jsem rád bloumal po městě a hovořil s lidmi. Často jsem si povídal s jedním dobře živeným mužem, protože přede mnou nemohl utéci.
Jednou navečer si povídáme za jednou rušnou křižovatkou. Stáli jsme za vedlejší silnicí. A milý pán najednou rozpažil ruce, zvedl hlavu k nebi a říká, „jestliže je Bůh, tak ať zahřmí“. Chvíli tam tak stojí, když se najednou po hlavní silnici přiřítilo auto a v plné rychlosti odbočilo do té vedlejší, na jejímž okraji, jsme stáli. Minulo nás jen o pár centimetrů, a oslepilo nás svými reflektory. Pan se zakymácel a vyhrkl, „to byl ale blesk, to byl blesk“. Já mu říkám, tak co je, nebo není? Ale on se kolébavě vzdaloval a stále jen opakoval „to byl blesk“.
Asi za týden jsem jej potkal opět a on mi říká: „Já se na vás ptal. Vaše rodina pochází z vysoké ukrajinské šlechty. Oni prý byli velice zlí, strašně zlí“. Pak se najednou zarazil, a poslouchal, jako by s ním někdo mluvil. A pak říká, „nojo, ale ono to tenkrát jinak s lidmi nešlo“.
Další zajímavost jsem zažil v Chodovské sklárně, kde jsem pracoval. Dostal jsem se tam do diskuse s jedním horlivým baptistou. Už přesně nevím, o čem jsme se přeli, ale já mu říkám, „pokud Bůh dovolí, tak tato hala vyhoří“. On se na mně podíval tak shovívavým pohledem, že jsem s ním v duchu souhlasil a říkám si, „co to plácáš za nesmysly“.
Oni navíc u toho byli někteří zaměstnanci. Ono tam skutečně nemělo co hořet, protože tam bylo jen sklo a železo, kromě pár prken na stropě. Navíc on o tom všude vyprávěl, aby ukázal svou nadřazenost.
Asi za dva roky ta nehořlavá hala vyhořela.
Když za ním ti lidé přišli a ptali se, co na to říká, tak tvrdil, že ovládám černou magii.
No a nakonec, co se mi přihodilo, docela nedávno. Jedu autem v Sokolově a najednou vidím dvě svědkyně Jehovovi, jak jsou ve službě, to znamená, že chodí dům od domu a zvoní na lidi, kteří o to, co jim říkají, jeví pramálo zájmu.
Mně jich bylo líto a v duchu si říkám, „nebojte se děvčata, já vydám knihu a lidé se změní, budete mít plné ruce práce“.
Ujedu asi sto metrů a přibrzdil jsem, protože jsem dal přednost autu, které jelo po hlavní silnici. A najednou to do mě, někdo zezadu nabral. Vystoupím z auta a viník také. Já mu říkám, „tak Vám moc děkuji“. Spolu si prohlížíme škodu. Já mám vzadu tažné zařízení. To bylo vmáčknuté do jeho auta a na mém, ani škrábanec. Ten pán se tomu dost divil a já také, protože si v duchu říkám, „co to má znamenat, co mi tím chce ten anděl, který to má na svědomí říct“?