2.10.2021
Jednu jsme v Čechách již kdysi dávno měli, ale moc nám nepomohla. Naopak Švédská královna poslala svá vojska s tím, aby se bez ní domů radši ani nevraceli.
Od té doby se s ní chlubí Švédové.
Ale to neznamená, že Satanskou Bibli už nemáme, naopak, opírají se o ní mnohé křesťanské církve.
Jistý muslimský spisovatel asi před 15 lety napsal, že Korán jsou Satanské verše. Pak se chvíli někde ukrýval, ale nakonec se nad ním slehla zem.
Co by asi napsal o některých moderních překladech Bible ?
Já posouzení nechám na vás, ale dodám vám podklady pro spravedlivý soud.
Bible byla původně psána v Hebrejštině a malé části v Aramejštině. Tyto jazyky jsou dosti podobné.
Židé psali zprava doleva a při psaní nepoužívali samohlásky.
Takže například slovo soudce by napsali souhláskami a výsledek by zněl SDC.
V jejich svitcích bylo Boží jméno napsáno čtyřmi souhláskami, které zněly JHVH. My dnes nevíme, jaké samohlásky tam při čtení, nebo mluvě dosazovali. Ale například z knihy Růt je vidět, že Boží jméno v životě běžně používali.
Jsou dvě možnosti.
Buď to bylo Jahveh, nebo Jehovah.
V pátém století před naším letopočtem byla Hebrejská písma ukončena a čekalo se na Mesiáše.
Ve čtvrtém století před naším letopočtem povstal v Makedonii Velký král o kterém psal ve svých proroctvích Daniel.
Byl to Alexandr Makedonský.
Když se svými vojsky přitáhl k Jeruzalému, tak mu velekněz ve svých slavnostních oděvech vyšel za zvuků rohů a v doprovodu významných Židů vstříc a přečetl mu to Danielovo proroctví.
Alexandr pak dle proroctví získal Medo perskou říši a dostal se až k branám Indie. Potom náhle zemřel. Ale po celém jím dobytém území probíhala helenizace.
Národy přijali řecký jazyk i řeckou kulturu. A stejně to bylo i se Židy, protože oni k napodobování svých sousedů měli sklon.
Někdy ve třetím století před našim letopočtem, 70 židovských učenců přeložili hebrejská písma do řečtiny.
Tomuto překladu se říká „Septuaginta.“
V tomto překladu začíná posun špatným směrem.
Text byl psán Řecky, ale Boží jméno bylo psáno starým hebrejským tetra gramatonem, to je JHVH.
To bylo dobře, ale jistá slova, změnila svůj význam.
Židé měli pro všeobecný hrob lidí výraz šeol, ale Řekové hádes.
Problém byl v tom, co tento pojem znamenal v náboženství Židů, a čemu pod pojmem hádes věřili Řekové.
Židé na základě Božího zákona věřili tomu, že člověk je smrtelná duše, která po smrti nic necítí, ale v době Mesiáše bude ten člověk vzkříšen k novému životu na zemi.
Řekové věřili, na základě své mytologie, že člověk má nesmrtelnou duši, která po smrti člověka žije v hádu, kde je buď šťastná, pokud ten člověk byl uznán jejich bohy za spravedlivého, nebo trpěla strašlivá muka a to po celou věčnost.
Když byl na zemi Ježíš, tak těchto pověr využil v jednom svém podobenství a to svědčí o tom, že Židé v jeho době už tuto řeckou mytologii přijali za svou.
Lukáš 16 : 19 – 31.
„Ale jeden člověk byl bohatý a krášlíval se purpurem a plátnem a den co den si velkolepě užíval. Ale jistý žebrák jménem Lazar, plný vředů,býval pokládán k jeho bráně a toužil nasytit se tím, co padalo z boháčova stolu. Ano, přicházeli i psi a lízali mu jeho vředy.
Během času žebrák zemřela andělé ho přenesli do Abrahamovi náruče.
Boháč také zemřel a byl pohřben.
A v hádu pozdvihl oči, protože byl v trýzních a v dálce uviděl Abrahama, a Lazara v jeho náruči.
Zvolal tedy a řekl : ,Otče Abrahame smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby si namočil koneček prstu ve vodě a zchladil mi jazyk protože prožívám mučivou úzkost v tomto planoucím ohni.
Ale Abraham řekl : ,Dítě, vzpomeň si, že jsi během svého života přijal v plnosti své dobré věci, ale Lazar zase věci škodlivé. On tu má teď pohodlí, ale ty prožíváš mučivou úzkost.
A kromě toho všeho byla mezi námi a vámi ustanovena velká propast, takže ti, kteří chtějí přejít odtud k vám, nemohou, ani lidé nemohou přejít odtamtud k nám.“
Pak řekl : ,V tom případě tě, Otče, prosím, abys ho poslal do domu mého otce, neboť mám pět bratrů, aby jim vydal důkladné svědectví, aby se také nedostali do tohoto místa trýzně.“
Ale Abraham mu řekl : ,Mají Mojžíše a proroky; ať jim naslouchají.“
Potom řekl: ,Opravdu nikoli, otče Abrahame, jestliže k nim však půjde někdo z mrtvých, budou činit pokání.“
„Jestliže nenaslouchají Mojžíšovi a Prorokům, nedají se přesvědčit, ani když někdo vstane z mrtvých.“
A to se skutečně stalo po Ježíšově vzkříšení.
Dalším zajímavým výrazem je slovo gehenna.
Za hradbami Jeruzaléma bylo údolí, které se jmenovalo“Hinnom.“
V tomto údolí odpadlí izraelští králové obětovali své děti kananejskému bohu Bálovi tím, že je nechali zaživa spálit.
Judský král Josiáš zařídil, aby se z tohoto obětního místa stalo smetiště, kde se pálil odpad z Jeruzaléma, také uhynulá zvířata a zločinci. Vše bylo spáleno za pomocí sýry, ale šlo jen o mrtvoly.
V době Ježíše se tomuto smetišti říkalo gehenna.
V době helenizace Židé přestali Boží jméno vyslovovat a nahradili jej výrazy „Elohim“, což znamená Bůh, nebo slovem „Adonaj“, Pán.
Boží jméno Jahveh směl používat jen velekněz v době, kdy předložil oběť v nejsvětější svatyni, takže jej nikdo z lidí venku neslyšel.
Později, když se začala Bible překládat do běžných jazyků, tak se problém prohloubil.
Prvním takovým překladem byla Italská „Vulgáta“ napsané v běžné Latině.
Ve Vulgátě se objevuje Boží jméno na několika místech a zní Jehova.
Pak byla Bible překládána do různých jazyků a v roce 1613 i do češtiny.
Tento překlad se jmenuje „Kralická Bible“ a je ještě běžně k sehnání.
V tomto překladu se již Boží jméno nenachází, protože bylo nahrazeno titulem „Hospodin“, ale dá se dohledat v žalmech, nebo v knize Zjevení pod výrazem Halelu Jah, nebo Alelu Jah, což znamená chvalte Jah, nebo Jehovu.
Jak je to s výrazem „DUŠE“ v Kralické Bibli ??
Na mnoha místech se vyskytuje výraz duše, hebrejsky nefeš, která znamená živou, nebo mrtvou bytost, neboli tvora, který po smrti nic nevnímá. V kralické Bibli je uplatněna na vše živé, to je hmyz zvířata i lidi.
I. Mojžíšova 1 : 20 a verš 21 a verš 24
„Řekl ještě Bůh; Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a ptactvo atd
„I stvořil Bůh velryby veliké a všelikou duši živou, hýbající se, kterou v hojnosti vydaly vody…
„Řekl též Bůh ; Vydej země duši živou, jednu každou podle pokolení jejího, hovada a země plazi, i zvěř zemskou…
A nakonec došlo i na stvoření člověka.
I. Mojžíšova 2 : 7
„I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.“
Tady je popis přesný.
Všechno tvorstvo i člověk je duší, která vznikla spojením hmotného těla a nehmotného Božího oživujícího ducha.
Nemá nesmrtelnou duši a je na tom ve chvíli smrti úplně stejně jako kdejaký hmyz, protože vše živé je vytvořeno na stejném principu.
Hmotné tělo a oživující duch, který se v těle udržuje dýcháním a potravou.
Ale jiná slova tak dobře přeložená nejsou.
Místo šeolu, nebo hádu se tu objevuje peklo a v něm hořící oheň a trápení nesmrtelných duší, které při plném vědomí prožívají dočasná muka. Pak, při příchodu Mesiáše buď půjdou do nebeského Ráje, nebo budou uvrženy do ohnivého jezera.
Ale je tu i gehenna přeměněná na hořící jezero, kde jsou muka odsouzených ještě horší, protože budou trvat navěky.
Navíc je i v Kralické Bibli snaha biblicky podpořit nauku o „Trojici.“
I. Epištola S. Jana 5 : 7
„Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi : Otec, Slovo, a Duch svatý, a ti tři jedno jsou jedno.“
To nakonec vedlo k uctívání obyčejné ženy, Marie, protože se stala tím že porodila Ježíše, který je součástí Boha , Bohorodičkou, neboli vládkyní nebes.
Pak byly vydány další katolické překlady, například Kutnohorský a další.
V některých z nich je Boží jméno Jehova uvedeno v plném znění na několika místech. Například v Žalmu 83 : 18
„Aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi nejvyšší nad celou zemí.“
Pak se tu zničeho nic objevili Svědkové Jehovovi a za pomocí těchto katolických překladů dokládat lidem, že je jejich církev klame.
Nakonec vydali i svou vlastní Bibli, která je napsána zcela zřetelně v tom, co je duše, peklo, ohnivé jezero a také přísně odděluje Všemohoucího Boha, který je věčný od Ježíše, který byl Bohem stvořen.
Kolosenským 1 : 12 – 15
„A děkovali Otci, který nás učinil vhodnými k účasti na dědictví svatých ve světle.
Osvobodil nás z autority tmy a přenesl nás do království Syna své lásky, jehož prostřednictvím máme propuštění výkupným, odpuštění svých hříchů. On je obrazem neviditelného Boha, prvorozeným všeho stvoření, ….“
Mezitím byl vydán Ekumenický překlad Bible, který vypouští biblický text, z prvního dopisu apoštola Jana s odůvodněním, že ten text nemají starší překlady. A také má komentář ke
II. Mojžíšově 3 : 15
„Tak máš říci izraelským synům ; Hospodin, Bůh vašich praotců…
Pod čarou je tam napsáno, že tam má být Jahve. A to jsem viděl i Kutnohorské Bibli, kde bylo napsáno, že je to proto, že to už ve zvyk vešlo.
Ale Svědkové nedali pokoj a mnozí představitelé především v protestanských církvích těžce nesli, že jejich ovečky přebíhají ke Svědkům Jehovovým.
A tak vydali překlad Bible, který mi věnoval můj syn, ve kterém nikdo nepochopí, kdo je Bůh. Jestli je to Jehova, nebo Ježíš, zkrátka guláš. Je to přeloženo přesně tak, aby to podpořilo jejich středověké nauky.
Jeden příklad za všechny
Žalm 110 : 1 ; Izraelský král David tady pod inspirací píše
„Výrok Hospodinův mému Pánu ; Usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám.“
Ježíš toto proroctví využil, když se s ním přeli farizeové
Matouš 22 : 41 – 45
„Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal : „Co si myslíte o Mesiášovi ? Čí je syn? Řekli mu Davidův.“ Řekl jim : Jak to tedy, že ho David v duchu nazývá Pánem, když praví : ,Řekl Pán mému Pánu ; Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvým nohám.“ Atd.
Syn mě přesvědčoval, že pokud tam je výraz pán z velkým „P,“ tak se to týká Boha a pokud s malým „p,“ tak Ježíše, neboli Mesiáše.
Ve Starém zákoně je Hospodin, ale to by David nikdy nevypustil z úst, ale budiž.
A v novém zákoně je pán psán vždy velkým „P.“
Z toho syn pod vedením těch, kteří jej zpracovávají přišel k závěru, že Mesiáš je Jehova.
Takže by žalm 110 :1 měl znít „Řekl Jehova Jehovovi, seď po mé pravici.“
A to prý dokazuje, že Bůh je trojjediný.
To už se o mně pokoušely mdloby, a když jsem byl nalomený, tak se vytasil s tím, že se Bible musí vykládat doslovně.
Pozorně jsem si jej vyslechl a pak jej nenápadně vyhnal.
Budu to rozebírat v následující povídce.
Ale nejzajímavější v tom Satanském překladu je pojem „DUŠE.“
V I. Mojžíšově v 1. kapitole, kde Kralická Bible hovoří o živých tvorech jako o duších je uvedeno, že jsou to živé bytosti, nebo tvorové, a to je správně, ale v I. Mojžíšově 2 : 7 je napsáno
„A Hospodin Bůh pak vytvořil člověka z prachu zemské půdy a vdechl do jeho chřípí dech života a člověk se stal živou duší.“
Tady je rozlišení mezi člověkem a ostatními tvory.
Jen člověk je živou duší, zatímco ostatní nejsou duše, ale tvorové.
To pak vede k tomu, že se zamění slůvko stal se duší, za dostal nesmrtelnou duši.
Tím si zachovali svou beránčí tvář, ale pod ní je lhář.
Je tím popřena pravda zapsané v biblické knize Kazatel 3 : 19 až 20
„Vždyť se nakonec stává totéž lidským synům a nakonec se stává totéž zvířeti.
Jako umírá jeden, tak umírá druhý; všichni mají jen jednoho ducha, takže neexistuje nadřazenost člověka nad zvířetem, protože všechno je marnost.
Všichni jdou k jednomu místu. Všichni vzešli z prachu a všichni se vracejí do prachu.“
Je tu jen jeden malý rozdíl, a to ten, že člověk má naději na věčný život a u domácího mazlíčka, nebo hlídače to není napsáno, i když by si to zasloužil více.
Ale co s tím naděláme, když mu ti moderní biblo žrouti sebrali duši a udělali z něj jen bezcitné zvíře.